Anymade Studio

Theory of Ghost

01. 03.— 20.05.2017

TIC Gallery

Artist: Adam Holý, Peter Fabo, Petr Strouhal, Roman Štětina, Tillman Kaiser
Curator: Jiří Havlíček

Černou a bílou můžeme považovat za ghost colours – mrtvé připomínky živých barev. Barevnost, která vyprchala. Zůstala jen vzpomínka v odstínech šedi. Pomocí světla a stínu vytváříme dvojníky skutečnosti. Tajemné odrazy, které přes dvě stě let pronásledují naše představy o světě. Fotografický proces jako umění duchů, konflikt přízraků. V seriálu Black Mirror průvodkyně Katie vysvětluje Cooperovi novou počítačovou hru, kterou právě testuje: Vítej v devatenáctém století. Žádná televize, žádný internet, žádná wi-fi. Čím méně rozptýlení, tím častěji lidé vidí duchy. Nepřetržitost vizuálních podnětů vzbuzuje podobný účinek, jako jejich absence. Technické obrazy zářící z monitorů můžou přivolat vidiny stejně jako plamen, který vrhá stíny na zeď. Technologické inovace neustále vylepšují naší schopnost vyvolávat přízraky, říše duchů se rozšiřuje. Hito Steyerl mluví o digitálních obrazech s nízkou kvalitou a špatným rozlišením jako o přízracích obrazů – ghost of an image. Ve své obraně chabých obrazů jim přisuzuje roli svědků současné vizuální roztříštěnosti a neustálého přemisťování. Obrazy s nízkým objemem dat se můžou jednoduše šířit, uploadovat a stahovat. Jako duchové vizuální kultury snadno prostupují ekonomickou zdí komodifikace. Zapomenuté filmy se nelegálně objevují na internetu ve formě rozmazaných souborů mp4 nebo avi. Britský snímek Ghost Dance má na síti necelých tisíc megabitů. Ve filmu mimo jiné vystupuje Jacques Derrida a vysvětluje svojí teorii duchů: Ať už na duchy věřím nebo ne, říkám ať žijí duchové. Jiná teorie tvrdí, že duchové jsou naživu a my všichni jsme mrtví. Oni nás o tom neustále přesvědčují.